V této sérii jsem vypletla blindrámy bavlněnou přízí v jednom směru, oproti klasickému křížovému rastru, kterým bývá tkáno klasické plátno. Toto vynechání poměrně podstatné informace provádím přímo i v akvarelové malbě na přízy. Divák vnímá pouze detaily na jednotlivých obrazech, nebo jejich rozsegmentování do ještě menších detailních obdelníkových  celků vně obrazu a nebo jenom ulpělé části barvy na jednotlivých vláknech. Původním obrazovým zdrojem bylo jedno zátíší, z kterého se předáváním vizuální informace rozdělila a vzniklo tak různé spektrum jinak vnímaných částí. 
Stoupla jsem si za obrazy a rukami na ně hrála, ale žádný zvuk nevydávají. Vnikají tak němé haptické symfonie s chvějícím se a přes to statickým obrazem. Takto lze slovy popsat čtyři video nahrávky, které jsem od března 2020 do této doby nahrávala postupně na sociální sítě. 

Obrazy jsou takové mé úvahy nad vnímáním obrazové informace v rámci internetového prostředí. Ale zároveň do nich skrz materiál vkládám, něco co v komunikaci 2D zářícím prostoru chybí a to je dotek. Původní lidský‌ 
instinkt touhy po fyzickém kontaktu.